Domov
25. 4. 2010
Zlatavá koule se za věže ztrácí,
vzpomínky na místa činu se vrací,
na domy jako prach ulehá stín,
šedivým městem mě provází splín.
Dvě nory jezevčí do noci září,
nikdy se nebáli smutného stáří,
života bez lidí, zbytečných cílů,
vzrušení dávali zlatavou žílu.
Ve vlasech vítr, ve vůni dřeva,
ať v krvi koluje nezralá réva,
dvě věže do dáli, královský kraj,
kostelík v údolí, to je můj ráj.
Rovina do prázdna, zarostlá step,
jak smysl života, když vnímáš tep,
cítíš jak krade se pomalu pryč,
cítíš jak do ruky padá ti rýč.
Zvláštní je místo, kde jinak se žije,
kde jako v Ostravě z lahve se pije,
zde jsem byl zrozen, zde také pojdu,
až s vám přátelé do cíle dojdu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář