Dravci
5. 9. 2012
To co mě ovládá, to co se vkrádá,
do hlavy, do morku každičký den,
mozek můj a tělo myšlenky spřádá,
klid čistě v duši mít a práci jen.
Hnedle jak zahouká, pipetu smočím,
v roztoku modravém, nad bílým stolem,
do světa představy ač nechci skočím,
nahý já v myšlence, sám v torzu holém.
Jedná se o instinkt, volání druhu,
jak dravci nad polem kroužíme zdatně,
já a má smečka početných druhů,
neseme kořisti úprky špatně.
Čemu se divíte, přec jsou to pudy,
které v nás vyvolá křivka tvých boků,
možnosti hledáme jak kam a kudy,
drápy se zbaviti posledních soků.
Příčina, následek, ti dva jsou vinni,
za touhu která v nás den co den sílí,
stejného složení, přec tak moc jiní,
jsme muži pouzí, měj s námi píli.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
