Hledači pokladů
S lopatou, s krumpáčem hledají štěstí,
v písku či ve vodě, slýchají zvěsti.
Hledají urputně hledači pokladů,
bez platných jízdenek, vstupenek, dokladů.
Pak metr po metru zběsile ryjí,
pro slávu, pro štěstí, pro to jen žijí.
Každému, pravý, ten poklad je skryt,
a každý z nich, chtěl by je mít.
Poklady nacházíš, pravý však uniká,
jiný však před tím tvým panicky utíká.
Divíš se, nechápeš, tak kopeš dál,
a kopeš znova, kde jsi již stál.
Vlastně proč ne, tam už to znáš.
No tak se svaž! Proč se mě ptáš?
Vzdal jsem se ryzího, naivních idejí,
zázraky přece se dávno již nedějí.
Pověsti zavaneš pláštěnkou času,
jen někdy vzpomínáš na věčnou krásu.
Je to jen sen, cos kdysi prodal.
Řekni si sám, co by jsi dodal?
Komentáře
Přehled komentářů
JJ, tahle básnička je moc povedená :) (jako všechny ostatní....xD)nemá chybu...:)
Hezký
(Zuzka Neuvirthová, 1. 5. 2009 8:45)