Ještě žiji
Sleduji holubici, vylétá z vikýře,
pohyb melodie, pravda až k nevíře.
Snažím se vstanout, pohlédnout ke hvězdám,
Pochopit podstatu, dokud se nepoznám.
Vidím jak vítr hraje si v listí,
překrásný sen praví ti čistí,
Bez chyby vědomí vírou i činy,
ve stínu ostatních sčítají viny.
Cítím pramen v zemi co umírá,
podstatou slepen nenávist nevnímá.
Prodírá cestu si ničivou pouští,
umučen zlostí to naposled zkouší.
Slyším vichřici burácí krajinou,
destrukce ničící krásu tu nevinnou,
V kvílení šílenství skrytý je hlas.
Jen tak dál, králem buď, dělej to zas.
Bolestí krčím se pod skálou strachu.
Snad pryskyřice, krvavého pachu
teče z ran domova, mylného vlastnictví,
slepého daru, zbytku sil dědictví.
Miluji zemi, vesmírnou cestu
neznalost zítřka, nejistému městu.
Vím že co má, stane se zas
pláče a volá, blázny dnes spas.