Krvavá demise
V oblacích ranní mlhy se plíží,
Postavy shrbené, stále se blíží.
Jejich dech sráží se v podzimním mrazu,
Myslí na hrdiny starého svazu.
Rebel je vede, rebely jsou,
Všichni ti muži pospolu jdou,
Na zmrzlých kalužích ulpívá sníh,
Do boje posilnil povstalce líh.
V kůži se vzrušením srážejí póry,
V uších zní naposled křesťanské chóry,
Zbraň chladí do dlaní, pálí jak led,
Toto je poslední pozemský let.
V duši však cítí nenávist, zášť,
Za to co provedli a hlavně zvlášť,
Že dosud mysleli, jak se jim daří,
Poznali pozdě, že jsou již staří.
Na kraji ulice postavy tiše,
Hlídají, klid, pořádek říše,
Za temnou oponou dým stoupá vzhůru,
Jako by viděl pekelnou stvůru.
Ozval se výstřel, rychlost je v nich,
Těla se trhají, odporný hřích.
Za svoje názory ukázat víru,
V mase a krvi v principu míru.
Tak jako mísí se v bitvě prach s krví,
Stejně se mísí, poslední, prvý.
Oni se ztratili v nechutném boji,
Státe můj státe … kdo se tě bojí?
Bojí se ten, kdo malý zdá se být,
Ten kdo se plazí, na zemi dál je bit,
jako ti vzbouřenci na zemi zkropení,
jak národ náš, nenajde vzchopení.
II. dějství
Kolik let vládla, tu spodina státu,
tomu kdo proti byl zlámali hnátu,
spletli ho do kola, stavěli hranice,
konečně na ústup zazněla polnice.
Pak v jeden den přetekla míra,
Byla tu tam, ve vládu víra.
Všech dvacet pánů a jeden navrch,
Podali společně odvážný návrh.
Návrh se týkal jediné věci,
Pánové jasné dávno je přeci,
Že nejste státníci, nic víc než krysy,
Podejte demisi, rozvažte rysy.
Každý z nich čekal demisi bez boje,
Nejvýše zhození konšela do hnoje.
Z vitríny smutného Pražského hradu,
Co však se stane? Nastavíš bradu?
Rozumem v zemi, kde hloupost králem,
Nezískáš věhlas nabitým sálem,
Souhlasem vědců, moudrosti lidu,
Nezískáš vládu, jen ubohou bídu.
Když místo demise přišel zpět rozsudek,
Jak měli pánové stanovit posudek?
Posudek komanda, zbraní a vězení,
Do pekla veze je slavnostní spřežení.
Za dva dny v poledne tak jako kdysi,
Na rinku četli se krvavé spisy,
Dvacet tam špalků trčelo v tichu,
Jeden pak navíc, pro cnosti mnichů.
Tak jako před ledy konečně dlažba,
Zase má barvu, mihne se pažba,
Tady hleď jeden z těch vrahů mrská,
Rukama, lživé lži kolem prská.
Když se to dozvěděl národ náš supěl,
Lid vůkol dokola najednou vzpupěl,
Uviděl pravou, tvář jeho vládců,
Pochopil placení pochybných rádců.
Nemohl bránit se parlament dál
A tak se po chvíli zbaběle vzdal.
A začal vykládat, to my ne, to my ne
Zase ti jiní, my jsme v tom nevině.
Nikdo už nezemřel, trest však byl horší snad,
Prezident za to na starost měl jen sad.
Náměstek umýval v jídelně nádobí,
Konečně nastalo pro národ období.
Když ale zjistil to hvězdnatý bráška,
Řekl si chybí mi v deníku drážka.
Ta malá zemička nestojí o mě?
To jsem ji přivítal ve svojem domě?
Tak velký bráška z milosti, lásky k nám,
Choval se stejně ten případ dobře znám.
Je zde nám všem a co se stalo dál?
Smrtí a bojem ohnivý plamen vzplál.
Do města přijíždí hvězdnaté krunýře,
Dáme vám víc je to snad k nevíře?
Supi zas snášejí na města vajíčka,
Co ale nekrmí dětského zajíčka.
A znova dalších dvacet a jedna
Hlava zas padá, jindy zas bedna,
Pod nohou zvrtne se co se to stalo?
To se vám lidi, snad jenom zdálo.
Copak jste slepí není vám líp?
Zase jsme přijeli dotáhnout zip,
Bráníme vaši svobodu společně,
My jsme ti svatí správně a skutečně.