Lvíček
Pod bičem plazí se, žíznivý zmírá,
na slunci, na písku nezbyla víra.
Ocas si táhne rozštěpen k zemi,
zlatavá hříva v šedou se mění.
Všude jen vedro, duny a smrt,
horizont v mlze, naftový vrt,
jazyk má na hrudi, srdce mu buší,
i ti co slyšeli, dávnou jsou hluší.
Kdysi jsi stál, hrdý jak rek,
dneska ti poví: Kdo ti to řek?
Ne, že jsi zničený, mrtvý jsi, říkají,
jed jako hadi, dokola stříkají.
A když jsi na dně, když už máš dost,
ohlodán jak prasečí kost,
zjeví se anděl, celý je modrý,
nad hlavou hvězdy, pohled má dobrý.
Lev zvedne hlavu, děsem se skrčí,
z anděla náhle sám satan křičí.
Potom je tma, lvíček se bojí,
v mžiku však zničen na ledě stojí.
A tak jde dál, nečeká víc,
všude jen rub, nic nemá líc.
Není to v něm! Nechce to čas!
Sílu mu musíme dodati zas.