Morálka
12. 10. 2010
Řekni mi příteli spojením jediným,
proč jenom před sebou cítím se nevinným.
Zda-li ta pokora co chybí sžírá mě,
zda zpověď pomůže svědomí významně.
V ulicích špinavých tajemství pln,
jsem jedním z černých, prosetých zrn,
Co kazí ideál, co trápí lidi,
přetvářku, chaos, to je co vidí.
Kdo chce však zbavit se černého fleku,
kdo nechce přičichat kyslému mléku,
Spáliti musí pak celičký pytel,
ten kdo chce v právu být pravidla ctitel.
Já zrno, mléko či zkažená voda,
milenec co vrahu olovo podá.
Vidíš mě den co den přitom jsem skrytý,
každý den jako ty od hříchů smytý.
Ač nechci moje tvář v zrcadle leskne se,
dušička ku zlatu, sobectví tiskne se,
Jsem slabý, no tak mě morálkou suďte,
pevní jak kameny ve své lži buďte.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
