Okupuješ mě
Okupuješ mě, osudná silueto pravdy,
okupuješ mě, ty co si mi vzala právo.
Právo rozhodovat se. Ano byla si to ty!
Dalas mi na oplátku oprátku zrady.
Ležím v mazlavém oleji skropen krví.
Jsem vinen studenou podlahou jež čpí.
Nemohu vstát o všemocný, pomož,
pomož mi, snad jsme ještě živí.
Jednoho dne proklínat budou mě.
Morálnost půjde pak stranou a lži,
ty ostudné lži nezakryjí chybu mou.
Budu sám, sám a svět bez země.
Leč pohleď osude, pohleď vpřed!
Budou mě proklínat pak?
Či jako prokletý básník mám vzíti
pohár svůj, do dna jej vypít snad?
Ó osude, chytrá tys postava,
jak mudrc starodávných bájí,
jak Bůh sám, jako soudci znalí,
kde však je ta předurčená soustava?
Pod maskou skrývá se podivný strach.
Jsem králem ni bláznem jsem osudným synem!
Ostudou mažu se v předvečer jménem,
přijde to přijde a zvrátí se v prach.