Ozubená kola
11. 6. 2010
Na prázdno točil se kolotoč života,
v souosém soukolí zůstal jsem stát,
nad chabým systémem osudu porota,
o cestě ke štěstí nechej si zdát.
Zvláštní ty kolo jsi, prazvláštní rysy,
skrýváš sám v sobě, kampak chceš dojít,
ujídáš pomalu z naděje mísy,
jen blázen snaží se šíp a kruh spojit.
Zuby se lámaly, v podivném stroji,
olej se přiléval, marnivost vedla,
den co den proti mně city se zbrojí,
snad touha po kráse z cesty mě svedla.
Náhle však s kolem, jiné se setkalo,
a souhra tichá, jak východ luny,
dojemné stejně jak dítě co plakalo,
pro sny co zakryly písečné duny.
V duši se skrývá mi neskromné přání,
ať tato kola jen soukolí tvoří,
v poklidu života nejeví zdání,
že jenom naprázdno mýtusy boří.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
