Pavučina
Přes pruhy sametu táhne se linie,
po poli černém hledá si cíl,
ve víru plamenů umírá lilie,
není již pravdou, pro co jsem žil.
Od bodu k bodu tečna je směrem,
přilnula k době dnešek tak berem,
táhnu dál po poli dávno mám mat,
poutníku pěšině vyhneš se snad.
V samotném centru dej hlavu na špalek,
nikdo si nevšimne jízlivých poznámek.
Všechno je vším a nic není pravé,
v okovech kříže, bolesti hravé,
ve víře vyznat se umíš ty snad,
sleduj mé oči, já jsem tvůj kat.
Nebraň se bolesti a přistup blíž,
roucho Boha tu na prodej máme,
oltáře, hostie, poznávám kříž,
takové jako ty upálit dáme.
Pozemský svět jsme v malý čip zhustili,
už pověz mi pravdu bezhlavý příteli.