Pozdě bylo při úplňku
13. 4. 2010
Nad rozbitým polem jak havrani se vznáší,
bombardéry tiché, spravedlnost snáší,
na hlavy těch bezradných, snad pro víru lidu,
snad pro jejich utrpení, snad pro jejich bídu.
Evropo cos provedla nám, kde zůstala tvář,
kde zůstala čet a sláva, federace zář.
Pošlapáni většinou, z vlajky zbyly cáry,
Evropo, kdes zakopala pohraniční čáry.
Děti naše umírají pro lhostejnost naši,
mozek jsme jim proměnily v bramborovou kaši.
Neví proč se najednou změnila tak doba,
neví proč jsou křižáci, kde se bere zloba.
Za obranu země nám teď svatá válka vříská,
jak rozmrzelá žena stojí do činelu tříská.
Směje se a rozhazuje po figurkách střepiny,
kde jsou všichni ubožáci, kde jsou lidé bez viny.
V ublácené uniformě káže otec v bitvě,
o zákopy dál se vzdává mladý život břitvě.
Na bodáky napadají všechna lidská těla,
za co jsme si zasloužili symfonii děla?
Evropa jak hloupá žena uvěřila v Krista,
věřila že pro každého je tu dosti místa.
Pobořila v toleranci kostely a chrámy,
zastavěla mešitami poloostrov známý.
Vlastní systém položil ji na kolena snadno,
vytvořila federaci, dosáhla si na dno.
Diktaturu nastolila, kde zmizela slova?
O svobodě, toleranci, to je víra nová?
Odpusť nám to co jsme jenom promrhali Bože,
odpusť nám ty mrtvé vize, zabodané nože.
Komu stojí za to bít se za ješitnost svoji,
Evropa jak jeden muž je připravena k boji.
Mysleli jsme že v nás dávno zvítězila čest,
místo toho dopadla nám na žaludek pěst,
ztraceni jsme jako dříve v utopii pouhé,
v prapodivném boji, svaté válce dlouhé.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář