Zapalte mosty
12. 4. 2010
Vrací se vrací mi pocity strachu,
nenávist v srdci pohřbená v prachu,
zvedá se z pohromy, střepává chlad,
byl jsem to já kdo do jámy pad.
Byl jsem to já? Či někdo cizí,
smál jsem se šíleně podivné vizi,
trhal jsem mapy, spaloval mosty,
prodíral silou se na vyšší posty.
Chvilkové štěstí? Kdo že to jsem?
Čí je ta pravda, čí je ta zem?
Já jenom obracím nenávist svoji,
k nevinným obětem ve svatém boji.
Je to tak úžasné, žít sebou samým,
opít se zase vítězstvím známým,
po mrtvých šlapat, oni jsou cesta,
oni jsou vůle, železná vesta.
Hledíte na mne? Prý sobec pouhý?
A co jste vy? Ztracené touhy,
metete do tváře sami jste sněním,
sami jste ubohým paprskem denním.
Válka je na straně mé tak se třeste,
linie prázdná je zbabělci kde ste?
Když jsem byl slabý, tak jako cíl,
vzali jste tělo mé nářek mi zbyl.
Plazte se v blátě, krev jen ať teče,
ať jen se blýskají ve svitu meče,
utopte naději v kaluži krve,
vždyť tohle bude mé vítězství prvé.
Prokletá minuta, prokleté svědomí,
jak cítit nenávist ve stínu vědomí.
Kdo mi to způsobil kdo je tím vinen,
že jsem jen na chvíli opilý vínem.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář