Zdraví tě realita
Vstáváš a mýlíš se v pravidlech hry
ostatní sní o snech předem marných.
S nadějí chytáš se plovoucí kry,
před obrazem klečíš ve stínu statných.
Posnídáš nedá se hovořit plynule
o tom co žiješ a žít budeš zítra.
V davu jak pytel krčíš se strnule
nevidíš city ni do svého nitra.
Kráčíš jak vodítkem vedený vinou,
poznámkou nicoty stanuješ volně.
Nahlásíš příchod a davy se šinou,
necítí povinnost kráčí dál svolně.
Vrátíš se zpátky, do klece zapadneš
teplo se rozlije stárnoucím tělem.
Boha a víru v myšlenkách napadneš,
oslavu všedností zaliješ chmelem.
Večer se ubíráš tam kam i stíny,
je to tak normální v osnovách doby.
Řádkuješ problémy, starosti, viny,
pochopils vůli, to je tvé hobby.
Lenina nevnímáš klaníš se sobě,
vlajce a hvězdám své vyspělosti.
Není nic víc, topit se v chloubě,
hlouposti vlastní a dospělosti.
Nocí pak linou se pravidla zítřka,
knoflíky mačkáš snad to je tvůj ráj,
Ohrádku končí zamčená dvířka,
smířil ses s tím dál jejich hru hraj.