Igore
12. 9. 2012
Igore, zastav se, slunce již mizí,
nad Ural snáší se podivný mrak,
my muži neznámí v krajině cizí,
země je naše jak děravý vrak.
Složme zde hlavy, ať salvy děla,
neruší spánek, odpočiň synu,
ať jenom válka, árii pěla,
necítit nenávist, soucit ni vinnu.
Spis sladce Igore, noc bude temná,
hory jsou strážci našeho snění,
vodka ten zabiják, přece tak jemná,
zmírňuje zuřivost, co v ústech pění.
Nad kopcem ozve se půlnoční vití,
Igore, chlapče můj, co ti je, co je?
Jak rychle z těla se vykrádá bytí,
vždyť já jen tebe chtěl uchránit boje.
Válka ta děvka, vždycky mě najde,
vracím se tam, kam muži patří,
a až mé tělo i národ zajde,
Igor mé oči, konečně spatří.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
