Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ledová královna

7. 6. 2014

 Ledoví andělé snáší se z oblaků,

snáší se z oblaků, procházím krajinou,

kapička rozumu kane jim z povlaků,

ulpívá na trávě s touhou jít za jinou.

 

Ledová královna slyší mě z údolí,

z údolí které jsem vytesal do skal,

balí se do smutku, do kůže sobolí,

do mrazu, kterým jsem za pravdu dostal.

 

Oči jak v temnotě s vlasy jí splývají,

s vlasy co s úsvitem mění se v slámu,

andělé pobledlí s nadějí vzývají,

královnu ledovou, šachovou dámu.

 

Procházím pšenicí, s jizvami na těle,

s jizvami mrazem co pukaly v jitru,

proč jenom pláčete, pláčete andělé,

zemřel jsem pro city, zemřel jsem v nitru.

 

Královna kyne jim v údolí zeleném,

o holi opřený sleduji cestu,

rozlámán pochyby a v srdci děleném,

upírám naději smutnému gestu.

 

Nech mě jít královno, dal jsem ti sebe,

co jenom člověk může ti dáti,

srdce své z oceli, údolí, nebe,

nechci už trpěti, nechci tě znáti.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář