Moje slabost
Proč stává se tak často,
že svoje ideály necháme za sebou,
Představy snů stojí za to,
abys žil i s tváří nevinnou.
Slabost, strach či realita,
jsou snad tím, co tě drží u zdi.
Naděje je dávno zbitá
a pěst od života tě přizdí.
B:
Tak jako pokaždé, tak jako pokaždé,
cítím, že jsem tu zase sám.
Všechno je bezvadné, všechno je bezvadné,
co však z života mám.
R:
Moje cíle, teď plavou někam pryč
a brána žalu se otevírá.
Lepší snad, než na sedláka bič,
samota sil mi odebírá.
Smrt je vítězství, smrt je slast
a život jevištěm bez herců.
Maska temna, zlomyslná past,
jsou to hry bez konců.
Stará hlubina bezpečnosti,
je jak vězení, kde končí životy lidí.
S dávkou krásné soucitnosti,
žiji, proč všichni za mě se stydí.
Není naděje, na návrat,
jednou a dost, všichni to víme.
Můžu do smrti nadávat,
konec reality, zase už sníme.
B:
R:
Smutný život v kleci stísněné,
zažije každý, kdo trochu cítí.
A duše nevykoupené,
zatracují i vaše žití.
B:
R: