V davu
Ty nostalgické pohledy,
mých přátel co se ve tmě plouží.
Myšlenky zas na nebi,
cítím, jak supi nade mnou krouží.
Jak vrazi smutného zátiší,
co rozkradli to krásné, co tu zbylo.
Nic mě už netiší,
život, smrt, k čemu to bylo?
B:
Nebojím se žít,
já však lžu, tohle není pravda.
Ve stínu snít nechci,
byla to volba dávná.
(byla to pravda dávná)
R:
Právo s davem vychází,
a tak cítím, že ho vlastně nemám.
V davu nic neschází,
jen že si stejný já na tebe strádám.
Stereotyp hrozí teď,
když víme, že to tady už bylo.
Zbývá ti poslední dech,
ptám se, jak se ti tu žilo?
Vrací se zase zpět,
cítí, že síly ubyli mi.
V dáli jen rudý květ,
naději poslední sebrali mi.
Je lepší se postavit,
neříkat nic spokojit se s bytím.
Uprostřed těl se zastavit,
bez duše je radši necítím.
B:
R: