Ministr práv
Vzali kdys předáci do strany muže,
co svedl boty šít, louhovat kůže,
plynně též mluvit francouzsky, německy,
lid uměl ovládat svorně a po česky.
Pánové napsali předlouhý list,
Jenom se modlili ať umí číst,
Pro nás to sic žádná křeč není,
u lidu ano, však poslyšte znění.
Vážený pane, do strany zveme vás,
jelikož binec v té zemi je kolem nás.
Ukažte lidu, jak ruce k dílu dát,
dejte jim právo, ať mohou v klidu spát.
Muž se jen zamračil pak si však v hlavě,
řek nyní půjde, změnit vše hravě,
Konečně prosadím názory svoje,
Bez zlostí, pranic, tvrdého boje.
Do strany vstoupil, cítil se svěží,
Sledoval z balkónu tisíce věží,
Matičku Prahu konečně spatřil,
Zapomněl nadobro kam kdysi patřil.
Každý den snažili se pozměnit zemi,
I když však mluvil, byl stále němý.
Jeho hlas padal na špatnou půdu,
Řekl si nakonec do novin pudu.
Muž podal lidu zvěsti o vládě,
Co si to myslí, stranické mládě.
Začali zuřit, co si to vymýšlí,
Každičkou minutu nad lidem přemýšlí.
Zvolení tvoje, to jsou jen tahy,
abychom voliče získaly záhy,
Nikdo tu není na tebe zvědavý,
Krok s námi drž jinak si děravý.
Pokud však nechceš, opusť hned vládu,
a vrať se ke svému hloupému stádu.
Kaž tam těm hlupákům, vrať se tam chlape,
Tam tě snad dav svobodně chápe.
Muž pohnut prohlédl odpornou lež,
Tvář moji chtěli teď řeknou běž?
Ve vládě vážení už jednou jsem,
A budu pracovat pro svoji zem.
Nikam se nevrátím bojovat budu,
Pro vás je lepší spáti snad v sudu,
Poté co opilí prodáte vlast,
Pro vás je vaše koryto slast.
Tak začal muž vládnouti sám,
A časem začal být velice znám.
Lidé ho měli nadevše rádi,
Zrada však pučila za jeho zády.
Když ráno v Praze roznesli noviny,
Věděl muž dávno, že není nevinný,
Obrovský titulek nad článkem stál,
Že prý snad kohosi z fašistů znal.
Že kradl, drancoval, loupil a lhal,
A co víc říci můžeme dál,
Že boty neuměl v životě šít,
Že je to špeh a měl by být bit.
Muž marně snažil se vysvětlit lidu,
Že stejně jako lid zažil též bídu,
že to jsou špinavá ulhaná slova,
neměl však sílu bojovat znova.
Za celou dobu nic vlastně nezměnil,
To co však zažil nikdy by neměnil,
Poznal že u nás, cíl není jeden,
Naopak oprátkou stále jsi veden.
Nakonec nastoupil na spěšný vlak,
Berlín směr odjel, rozškubal pak,
průkazku českou, s opilým lvem,
Nikdy už nezřel tu podivnou zem.
wow wow wow
(Kuba, 11. 8. 2009 23:14)